Provozní poznámky autora

Tohle není životopis ani pokus o vysvětlení světa. Spíš poznámky k tomu, co mě dlouhodobě drží ve střehu.

Rád chodím Prahou brzy ráno. Ve chvíli, kdy město ještě spí a nikdo po mně nic nechce. Prázdné ulice, studené světlo a ticho, které má vlastní zvuk. V těchto momentech beru foťák a snažím se zachytit město bez nánosu běžného provozu.

Silné pouto mám ke staré literární Praze. Ke kronikářům všednosti, jako byli Jan Neruda nebo Ignát Herrmann. Baví mě hledat jejich město v tom dnešním. Někdy ho najdu v detailech, jindy jen v pocitu, že tudy někdo šel přede mnou a díval se podobně.

Vlaky beru jako ideální prostředí pro přemýšlení. Koleje křižující Prahu a její okolí mají uklidňující rytmus, který mě zpomaluje. Svět za oknem plyne, myšlenky se srovnají a věci dávají na chvíli smysl.

Hudba a film jsou tichými společníky těchto cest. Od zasněných melodií M83 až po minimalistické, hypnotické kompozice Cliffa Martineze. Soundtrack k obyčejným přesunům, které se díky tomu mění v malé scény.

Tenhle blog je záznamem těchto přesunů. Bez ambicí něco vysvětlovat. Spíš si věci všimnout dřív, než zmizí.