Deník pražské moudrosti a zoufalství

⏰ Tichý budík zlých skutků

Vážení, díváme se na budík. Ale ne ledajaký. Tenhle dědeček je z dob Československa a tváří se, že se každou vteřinou rozletí na součástky. Je to takový ten typ, co má zazvonit přesně ve 4:30 ráno, abys mohl stihnout svou ranní prázdnou Prahu, ale místo toho se rozhodne tě potrestat sedmi tichými údery, protože proč ne. Ta větev v popředí je tu jen proto, aby to vypadalo umělecky a ne jen jako zastavárna. A ty ručičky? Ty se tváří, že mají na práci mnohem důležitější věci než jen ukazovat správný čas. Typický starý budík: hodně řečí, málo spolehlivosti.

⛲ Fontána hlava rodiny

Takže, klasická pražská věc: postavíš skvost, přidáš okno, na které už nikdo nevidí, a celé to ozdobíš kamenným otcem, který vypadá, že ho zrovna probudil ten budík a teď už jen trpí. Vypadá jako nešťastný bůžek, co musí držet to horní okno, a z pusy mu kdysi možná tekla voda. Teď už jen tiše čeká, až ho nějaký architekt milosrdně přestane restaurovat. Perfektní ukázka toho, že i největší krása může skončit jako vodní žlab pro psy. Bravo, Praho.

🍺 Hospoda, kde se koná KOUCERT 

Žižkov! Konečně na místě. Restaurace "U Habásků". Venkovský styl, tmavé dřevo a... "KOUCERT". To je buď chytrý marketing, nebo se tam schází skupina, která si říká Koucert. A pod tím je hned Mecheche. To je to správné slovo pro pražskou kulturu: "Jdeš na Mecheche, které se tváří jako Koucert." Odraz v okně s holými stromy dokonale připomíná, že uvnitř se pije a tančí, zatímco venku je prosinec a je potřeba se držet u země.

⚔️ Kostnické náměstí: Památník utrpení

A nakonec Kostnické náměstí. Už jen ten název zní jako úkol na hrdinu! Oprýskaná fasáda ve vinohradském stylu, a hned pod ní rudá a bílá. Mříže jsou tu pro tvoje dobro, aby sis náhodou nevšpinil boty o ty opadané omítky. A ty nápisy pod oknem, které už dávno nikdo nepřečetl, tvoří moderní vrstvu téhle historické stavby. Je to důkaz, že i náměstí, které se jmenuje po mučedníkovi, má své moderní utrpení s udržováním čistoty a pořádku.