Podskalí: Místo, které bylo zapomenuto

Některá místa v Praze působí klidně jen proto, že už nemají co ztratit. Trojická ulice je jedním z nich. Dnes je rovná, tichá, skoro samozřejmá. Ale když po ní jdu, nemám pocit ulice – mám pocit hranice. Tady končilo staré Podskalí a začínalo „nové“ město, které se zrodilo z rozhodnutí, nikoliv z přirozeného růstu.

Kostel jako kotva

Kostel Nejsvětější Trojice stojí pořád stejně. Malý, nenápadný, trochu stranou. Přežil všechno: dřevaře, voraře, špínu řeky i čistící ambice moderní doby. Nezachránila ho krása, ale jeho podstata. Kolem něj zmizelo skoro všechno ostatní. Ulice se otevřela, domy se narovnaly a historie se zarovnala do pravoúhlých bloků.

Když se dívám na činžovní domy s letopočtem 1895, uvědomuji si, že nejsou „staré“ v romantickém smyslu. Jsou nové ve smyslu asanace. Vznikly tam, kde už bylo rozhodnuto, že starý svět nemá nárok pokračovat. Tyto domy nejsou pokračováním města – jsou jeho náhradou.

Mezi patry času

Úsek Pod Slovany je zvláštní. Ještě cítíte blízkost řeky, ale už se díváte do fasád, které patří jinému řádu. Tady kdysi muselo existovat fascinující napětí: nízké domky vorařů přikrčené vedle moderních činžáků. Minulost a budoucnost sdílející stejný chodník. Ten moment trval jen chvíli. Pak se světlo i stín definitivně přeskupily.

Na Karlově náměstí už po starém městě není téměř stopa. Dům U Šálků zmizel beze zbytku. Zůstal jen v textech, v mém archivu a na zažloutlých fotografiích. Stával přesně tam, kde dnes lidé spěchají do metra. Nikdo se nezastaví. Není proč. Místo je funkční, ale v jistém smyslu prázdné.

Město těsně „před“

V Herrmannově románu U snědeného krámu ještě všechno funguje. Krámy jsou otevřené, fiakry jezdí, lidé se hádají i smiřují. A přitom už je z textu cítit, že ten svět nemá budoucnost. To je na tom nejmrazivější. Nezobrazuje zánik, ale dobu těsně před ním. Okamžik, kdy město ještě dýchá, ale už mu dochází čas.

Chodím těmito místy bez nostalgie. Spíš s respektem k tomu, jak snadno se paměť města smaže, když začne překážet. Asanace nebyla chyba, bylo to rozhodnutí. A právě proto je dobré se sem vracet. Ne proto, abychom oplakávali, ale abychom si pamatovali, že město není jen to, co stojí, ale i to, co zmizelo pod navážkou nábřeží.