Vrstvy - Archive of Living Structures

Nešlo jen o vylepšování. Spíš o zkoušení, kam až se obraz nechá posunout, než přestane být obrazem. Editor tentokrát nebyl nástroj, ale prostor. Něco jako místnost plná vrstev, kde se realita postupně ztrácí, ale nikdy úplně nezmizí. 

Editor dnes neměl ambice něco zlepšit. Jen si tiše otevíral vrstvy, jednu po druhé, jako by listoval cizím deníkem. Každá stopa zůstala, i když už nedávala smysl. Barvy se unavily, tvary se rozpustily, měřítko přestalo spolupracovat. Nechal jsem to být. V tom tichu se obraz přestal ptát, čím má být – a konečně mohl jen existovat.