Život po smrti

Dvanáctka: Cesta tam a zase zpátky (v režimu zombie)

Po dvanácti hodinách v práci se člověk podívá do zrcadla a začne pochybovat. Ne o světě – o sobě. Jestli je to ještě obličej, nebo už jen ilustrace z komiksu o únavě, která se tváří jako normální den.

„Můžete se prosím tvářit normálně?“
Ano.
(Největší lež dne.)

„Normálně“ v tomhle bodě znamená: netiká oko, hlava drží směr a realita se nerozpadá na jednotlivé panely. Všechno ostatní už je nadstandard.

Ticho po směně má zvláštní zvuk. Kafe chutná kovově, nářadí působí unaveněji než člověk.
Post-pracovní realismus.

Teď už jen trefit klíčem do zámku, nesplést si lednici se sprchou a doufat, že se mi o práci nebude zdát – protože třináctá hodina zadarmo už by byla opravdu moc.

Dobrou noc (nebo ráno?) všem, kteří přežili.