Kanálka – zapomenutá zahrada starých Vinohrad
Praha je plná míst, která už neexistují... ale přesto šeptají.
Vítej v sérii Skrytá Praha – Průvodce pro samotáře. Dnes se vydáme na místo, kde kdysi rostly exotické stromy, ozýval se ptačí křik a Pražané trávili nedělní odpoledne – na legendární Kanálka na Vinohradech.
Když dnes člověk prochází Riegrovy sady, jen málokdo tuší, že stojí na místě jedné z nejzajímavějších zahrad staré Prahy. Kanálka byla na přelomu 18. a 19. století prostorem, kde se potkávala věda, společnost i obyčejná zvědavost Pražanů. Dnes z ní zůstaly jen stopy – jméno jedné ulice, několik drobných památek v parku a nepatrný reliéf terénu.
A právě proto je Kanálka zajímavá: dnes ji člověk hledá spíš očima než mapou.
Vinohrady dříve: vinice za městskými hradbami
Ve středověku byly dnešní Vinohrady doslova tím, co jejich jméno napovídá – krajinou vinic. Už ve 14. století zde hospodařili měšťané i církevní instituce. Jednu z vinic vlastnil například dvorní lékárník Angelo z Florencie, který působil za vlády Karel IV..
Vinice se rozprostíraly za městskými hradbami, přibližně v dnešního Národního muzea a dále směrem k dnešním Vinohradům. V průběhu staletí však vinice zpustošily války, změny vlastnictví i proměna krajiny.
Z původních vinohradů postupně vznikaly menší usedlosti, zahrady a hospodářské dvory.
Josef Emanuel Canal (3. června 1745 Vídeň – 20. února 1826 Praha)
Hrabě Canal a vznik slavné zahrady
Skutečný příběh Kanálky začíná až v 18. století. Roku 1787 koupil několik vinic a usedlostí italský šlechtic Josef Emanuel Canal de Malabaila.
Jeho Kanálka nebyla jen obyčejným parkem. Byla botanickou laboratoří pod širým nebem, prostorem, kde se spojovala okrasná zahrada, zemědělský experiment i společenský život.
Rozsáhlý areál se rozkládal přibližně od dnešní Italská ulice směrem k prostoru dnešního náměstí Jiřího z Poděbrad, tedy v krajině, která byla tehdy ještě mimo kompaktní město.
Hrabě Canal zde pěstoval vzácné rostliny, podporoval botanické pokusy a budoval zahradu, která se brzy stala jedním z nejpozoruhodnějších výletních míst staré Prahy.
Její význam byl natolik známý, že při návštěvě Prahy roku 1854 byla část zahrady upravena i pro pobyt František Josef I..
Dnes po této velkolepé zahradě zůstávají jen stopy — v reliéfu Riegrovy sady, v názvu ulice a v paměti města, která se občas ozve tam, kde člověk čeká jen obyčejný park.
Romantická zahrada plná pavilonů
Kanálka nebyla obyčejná zahrada. Podle dobových popisů připomínala romantický park plný překvapení.
Návštěvníci zde mohli vidět:
- umělé jeskyně
- ozdobné pavilony
- jezírka s rybami
- mostky a vyhlídky
Cesty se klikatily mezi stromy a jednotlivé scenérie se objevovaly postupně, jako by zahrada sama vyprávěla svůj příběh.
Jednou z kuriozit byl i malý zoologický kout se zvířaty, což bylo pro tehdejší Prahu mimořádnou atrakcí.
Místo vědy a experimentů
Kanálka nebyla jen parkem pro procházky. Hrabě Canal chtěl, aby sloužila i vědě.
Na konci 18. století zde vznikly experimentální plochy pro botaniku a zemědělství. Probíhaly zde pokusy s novými plodinami i moderními metodami hospodaření.
Roku 1811 zde dokonce vznikl malý pokusný cukrovar – jeden z prvních experimentů s výrobou cukru z řepy v českých zemích.
Kanálka tak byla nejen místem odpočinku, ale i laboratoří moderního zemědělství.
Společenský život v zahradě
Na přelomu 18. a 19. století patřila Kanálka k nejmódnějším místům Prahy.
Scházela se zde šlechta, učenci i měšťané. Botanici studovali nové druhy rostlin, rodiny sem chodily na nedělní procházky a konaly se zde různé slavnosti i výstavy.
"V Kanálce je také pěkně, milostpaní…“
Ignát Herrmann: U snědeného krámu (1890) – Přímá literární zmínka o Kanálce jako oblíbeném výletním místě staré Prahy.
V 19. století se zahrada stala součástí společenského života města podobně, jako dnes fungují velké městské parky.
Právě proto se objevuje i v textech Ignáta Herrmanna – jako místo, kam se chodilo nejen za klidem, ale i mezi lidi.
Konec Kanálky
Stejně jako mnoho podobných zahrad i Kanálka nakonec podlehla rozšiřující se Praze.
Po smrti hraběte Canal roku 1826 zahrada postupně ztrácela význam. Roku 1884 byla definitivně uzavřena a pozemky se začaly rozdělovat pro stavební parcely.
Na části bývalé zahrady později vznikly Riegrovy sady, zbytek území zaplnily činžovní domy rychle rostoucích Vinohrad.
Co z Kanálky zůstalo dnes
Pokud dnes půjdete na procházku do Riegrových sadů, lze stále najít několik připomínek někdejší zahrady.
Patří mezi ně například:
- staré parkové svahy
- zbytky původních terénních linií
- název ulice U Kanálky
Tyto drobnosti jsou tichými svědky doby, kdy byly Vinohrady krajinou zahrad, vinic a letohrádků.
Zapomenutá zahrada Prahy
Pokud si dnes otevřete staré mapy Prahy, uvidíte Kanálku jako rozsáhlý zelený celek uprostřed vinic a polí.
Tam, kde dnes stojí činžovní domy a park plný běžců, bývala zahrada plná exotických rostlin, botanických pokusů a nedělních setkání.
Možná právě proto je dobré se při procházce Riegrovými sady na chvíli zastavit.
Město zahradu pohltilo. Ale jméno ulice zůstalo jako poslední orientační bod paměti.
A někdy v ranním tichu člověk téměř slyší, že tu ten příběh ještě úplně nezmizel.
Zdroj: Český svět
Časová osa zahrady Kanálka
14. století
Na svazích dnešních Vinohrad se nacházejí vinice a menší usedlosti, z nichž později vznikne zahrada Kanálka.
1787
Pozemky kupuje hrabě Josef Emanuel Canal de Malabaila a začíná zde budovat velkou botanickou a okrasnou zahradu známou jako Kanálka.
Kolem 1790
Zahrada se rychle rozšiřuje. Vznikají skleníky, pavilony, jezírka i sbírky exotických rostlin. V části areálu probíhají i první zemědělské pokusy spojené s pražskou univerzitou.
1800
Kanálka je zpřístupněna veřejnosti. Stává se oblíbeným místem procházky Pražanů i společenských setkání.
1808–1811
V zahradě vzniká zemědělské výstaviště a experimentální cukrovar – Kanálka slouží nejen jako park, ale také jako místo vědeckých a hospodářských pokusů.
První polovina 19. století
Zahrada zažívá největší slávu. Konají se zde slavnosti, koncerty a setkání pražské společnosti.
1826
Umírá zakladatel zahrady hrabě Canal. Areál přechází na jeho dědičku a brzy je prodán dalším majitelům.
Druhá polovina 19. století
Zahrada postupně chátrá a její sláva mizí.
1884
Kanálka je uzavřena a začíná její rozparcelování na stavební pozemky.
Konec 19. století
Na části bývalé zahrady vznikají Riegrovy sady, zbytek území je zastavěn domy rychle rostoucích Vinohrady.
Město zahradu pohltilo. Ale jméno ulice zůstalo jako poslední orientační bod paměti.
Zdroje : Karel Hádek - Čtení o staré Praze
Skrytá Praha: Zahrady, které zmizely
Kanálka
→ romantická společenská zahrada starých Vinohrad
Zahrada apatykáře Augustina
→ středověká botanická laboratoř na Na Slupi
Angelova zahrada
→ botanická stopa v centru u Jindřišská ulice
Pštrossova zahrada
→ městská promenáda za hradbami
Wimmerova zahrada
→ výhledová elegance staré Prahy
Kuchyňka
→ viniční krajina a okraj města
- Zahrada Ztracenka na Novém Městě
Komentáře
Okomentovat