Ostrava a kulturní šok

Ostrava: Kulturní šok 

Zatímco v Praze bych se teď dojímal nad mlhou u Vltavy, tady v Ostravě dostávám lekce z praktické filozofie přímo z výloh. Tenhle výlet byl spíš jízdou do hlubin lidské kreativity (nebo šílenství?).

Poznatky dne:

Architektonické ambice: Na zdi na mě křičí nápis „Drž mi Palace". Oceňuji ten optimismus. Já mám problém udržet v ruce kafe, natož palác. Ale jestli je to místní verze „drž mi fleka", tak Ostrava zjevně hraje vysokou hru.

BANG BANG: Celé to vizuální bombardování završil komiksový nápis na skle. Výstižné. Přesně takhle se cítí můj mozek po hodině chůze tímhle městem.

Ostrava se mě snaží přesvědčit, že je centrem kultury, ale dělá to takovým tím svým způsobem, u kterého nevíte, jestli se máte klanět, nebo volat údržbu.

Další hlubokomyslné postřehy:

Literární hostina: Narazil jsem na knihobudku. V Praze bývají nacpané k prasknutí kuchařkami z roku 1984, tady vládne minimalismus. Pár osamělých svazků a jedna červená záložka, co smutně visí ven jako jazyk unaveného psa. Asi tu lidé čtou tak rychle, že knihy nestíhají doplňovat. Nebo ty nejlepší kousky někdo vyměnil za návod, jak hledat smysl života.

Boží surrealismus: Pak se přede mnou zjevil kostel a před ním... něco. Umělecké dílo, které vypadá, jako by se obří zelená makaronová příšera pokoušela o jógu. V kombinaci s tou vážnou gotickou věží v pozadí to působí, jako by si architekt a sochař zapomněli vzít společné léky. Ale fotka je to skvělá – ten kontrast historie a „co-tím-básník-chtěl-říct" je přesně to, co mě baví.

Závěr: Ostrava je fotogenická, vtipná a naprosto nesrozumitelná. Mám to tu rád, ale pro jistotu si jdu zkontrolovat jízdní řády vlaků zpátky do civilizace.