Vlakem do Ostravy (chemická rovnováha zajištěna)

Interiér vlaku. Šedá, plast, decentní světlo. Estetika „hlavně nerušit". Na opěradle návod k tichu, Wi-Fi a slušnému chování. Všechno jasné. Hlavně nemluvit, necítit, ideálně ani nemyslet. Cestování jako řízený proces.

Na stole káva.

Papírový kelímek s logem, které slibuje kulturu pití, i když realita je prostá: potřebuju fungovat. Vedle energetický nápoj. Modrá plechovka, velká písmena, tichá hrozba tachykardie. Společně tvoří ideální dvojici: jedna dělá, že je sofistikovaná, druhá to neřeší a jde rovnou na věc.

Vlak se rozjíždí.

Krajina mizí za oknem, ale nikdo se nedívá. Všichni koukají do displejů, kelímků, vlastních myšlenek. Ostrava je ještě daleko, ale mentálně už tam jsme. V prachu, oceli a tichu hal, kde se marketing nepřekřikuje s realitou.

Káva hřeje.

Enerťák vyčkává.

Rovnováha sil připravena.

Směr Ostrava.

Bez sentimentu.

S kofeinem.

                - -  
           Petr Dadák
        www.petrdadak.cz