Město, které si nepamatuje své obyvatele

Město nemá paměť.

Má jen povrchy, po kterých se chodí, a světlo, které se po nich posouvá každý den o pár minut jinak. Lidé jím procházejí jako dočasné závady v systému – objeví se, zmizí a nic po nich nezůstane. Ani stopa, ani jméno.

Fotografie tu nejsou svědectvím událostí. Jsou záznamem prázdnoty mezi nimi. Místa, kde se nic nestalo, ale přesto je cítit, že se tu něco mělo stát. Beton, koleje, sklo, světlo lampy. Infrastruktura, která funguje dál, i když už nikdo neposlouchá.

Je to o chladném pozorování města, které jede dál bez ohledu na to, kdo jím právě prochází. O prostoru, který si pamatuje jen sám sebe.