Praha v dvojexpozici paměti

 

Dva světy v jednom záběru. Nostalgická třiadvacítka se proplétá městem jako duch starých časů, zatímco se její obrysy vpíjejí do fasád domů a pavučiny trolejí. Čas tu přestal existovat lineárně. Je to jen vrstvení vzpomínek, zvuků skřípajících kolejí a ranního chladu. Praha se mi pod rukama mění v průhledný film, kde minulost prosvítá skrze přítomnost.