Já, Beethoven a Opava: město hudby, kamene a skrytých detailů

 

Město, které mi svůj příběh řeklo až dodatečně

Některé městské příběhy člověk objeví až doma, když si znovu prohlíží fotografie. Teprve potom začne chápat, že za běžným záběrem věže, kamene nebo plastiky může stát úplně jiný příběh — třeba i ten, který se dotýká jména Ludwig van Beethoven.

Věž Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie zachycená přes spleť holých větví působí, jako by se skrývala před jarním světlem. V tom obrazu je zvláštní klid, ale zároveň i napětí — jako by město něco zadržovalo pod povrchem.

Když Beethoven projížděl Opavou

Opava byla na počátku 19. století důležitým slezským centrem a během napoleonských válek se stala i místem, kterým projížděli významní lidé své doby. Beethoven se zde podle dobových zmínek krátce zastavil během cesty krajem.

Možná právě podobné městské ticho, jaké dnes člověk cítí mezi starými zdmi, mu tehdy nabízelo krátký odstup od neklidné Evropy.

Hudba ukrytá v městské hmotě

Betonová plastika v blízkosti budovy magistrátu působí jako zastavený akord – pevná hmota narušená zevnitř, jako by se pod jejím povrchem odehrával tichý výbuch.

Za ní stojí secesní budova z let 1902–1903, vystavěná podle projektu architekta R. Srnetze na místě starších kupeckých komor, jejichž historie sahá až na počátek 14. století. V ose západního průčelí vyrůstá renesanční věž Hlásky, která získala svou dnešní podobu v letech 1614–1618.

Právě tady je Opava zvláštní: několik století dějin se může potkat v jediném záběru fotoaparátu – středověké základy, renesanční věž, secesní architektura a moderní plastika z betonu.

Možná by se podobný kontrast líbil i Beethovenovi. Jeho hudba ostatně také stojí na pevných formách minulosti, které zevnitř rozrušuje novou energií.

Znamení v kameni

Na starém kameni zůstává drobný symbol, který většina kolemjdoucích mine bez povšimnutí. Přitom právě takové detaily dávají městu paměť.

Ne velké pomníky, ale malé stopy, reliéfy, znaky a fragmenty, které přežily proměny času.

Možná jsem tentokrát minul přesný dům, kde Beethoven skutečně pobýval — ale ne minulost samotnou. Ta je v Opavě rozptýlená mezi fasádami, kameny a světlem.

„Knížat jsou tisíce, Beethoven je jen jeden.“

Když Beethoven roku 1806 pobýval na zámku v Hradci nad Moravicí, pohádal se se svým mecenášem knížetem Lichnowským. Ten chtěl, aby zahrál pro francouzské důstojníky. Beethoven odmítl, hádka se vyhrotila a skladatel nakonec odešel ze zámku pěšky v dešti. Někde na cestě mezi Hradcem a Opavou tak možná vznikla jedna z nejznámějších vět hudebních dějin: „Knížat jsou tisíce, Beethoven je jen jeden.“

Závěr

Některá města fungují zvláštně — člověk z nich odjede a teprve potom začne skládat 

jejich skutečný význam.

Beethovenův „Slezský“ Playlist:

Klavírní sonáta č. 23 f moll, op. 57 „Appassionata“

Proč: To je ta hlavní. Dokončoval ji právě v roce 1806 v Hradci a v Opavě. Je to bouře emocí. Traduje se, že rukopis, který měl u sebe při útěku v dešti do Opavy, byl tak mokrý, že jsou na něm skvrny dodnes.

Symfonie č. 4 B dur, op. 60

Proč: Složil ji v roce 1806 během svého pobytu na Opavsku. Oproti Appassionatě je radostnější a svěží – možná odráží ty hezčí chvíle na zámku před oním slavným konfliktem.

Smyčcový kvartet č. 7 F dur, op. 59 č. 1 (Razumovský)

Proč: Na tomto kvartetu pracoval právě během léta v Hradci nad Moravicí. Je to hluboká, přemýšlivá hudba, ideální do sluchátek na cestu vlakem.

Klavírní koncert č. 4 G dur, op. 58

Proč: Věnoval ho svému hostiteli a mecenáši, knížeti Josefu Františku Maxmiliánu z Lobkovic, ale v té době ho intenzivně studoval a přehrával právě v hudebních salonech u Lichnovských.

Variace na „See the conqu'ring hero comes“, WoO 45

Proč: Tuto skladbu pro violoncello a klavír věnoval přímo kněžně Marii Christianě Lichnovské (manželce svého hostitele), která byla vynikající klavíristkou.