Ozvěny v žule: Když Flea potká pražské uličky
Nové album Fleay Honora není jen hudba, je to soundtrack k určitému druhu samoty. Skladba Frailed zní jako pomalý krok někoho, kdo se záměrně ztratil v labyrintu uliček.
Každý úder do strun je jako náraz zvuku. Je to fyzický pocit – hluboký tón basy se odráží od oprýskaných fasád a mizí v temných průjezdech, kde se zastavil čas.
V ranním prázdném městě, kde jedinou společnost dělají staré lucerny, tahle hudba přestává být jenom digitálním záznamem. Stává se hmatatelnou součástí prostoru. Je to dialog mezi moderní syrovostí a staletou žulou. Mezi zvukem, který vás nenechá v klidu, a tichem, které vás nutí se dívat hlouběji do stínů.
Komentáře
Okomentovat