RAD - VY - X57

🎙️ „Perón, který zapomněl na vlaky“

HLASATEL:

Zde RAD. Čas 23:47. Nádraží Vyšehrad stojí mezi minulostí a opravou, která nikdy nezačala.

(zvuk větru mezi kovovou konstrukcí, vzdálené dunění kolejí)

SKAUTÍK:

Pane Veliteli! Stojím na peróně VY. Cedule hlásí příjezd vlaku, který odjel už před třiceti lety!

VELITEL (z vysílačky):

Zkontroluj jízdní řád! Nehledáš vlak — hledáš desetiletí!

SKAUTÍK:

Je tu jen rez, ticho a jeden lístek bez data… Mám nastoupit?

VELITEL (z vysílačky):

„Skautíku, pozor! Pokud nastoupíš s lístkem bez data, hrozí, že se staneš součástí inventáře! Podívej se pod ty rezavé sloupy – vidíš tam ten stín, co vypadá jako kufr?“

SKAUTÍK:

„Vidím ho! Ale pane Veliteli, ten kufr se hýbe! Právě se otevřel a vyletělo z něj hejno starých jízdenek. Vypadají jako motýli, co mají místo křídel razítka z roku 1952!“

VELITEL:

„To jsou 'Poštovní vzpomínky'! Rychle jednu chyť a vyfoť ji proti tomu zapadajícímu slunci nad Vltavou! Musíme zdokumentovat spojení mezi rezem a romantikou, než to někdo natře na šedo!“

SKAUTÍK:

(zvuk blesku, ozvěna se nese prázdnou halou)

„Jejda! Pane Veliteli, místo jízdenky jsem vyfotil průvan, co se zrovna pokoušel pískat na píšťalku výpravčího. Teď je ten průvan uražený a začal mi rozvazovat tkaničky!“

VELITEL:

„Nezdržuj se s průvanem! Nastup do toho vagonu, co je postavený jen z mlhy a ozvěny! Pokud to nestihneš, zůstaneš tam stát, dokud neschválí územní plán – a to může trvat věčnost!“

SKAUTÍK:

(zvuk skřípění brzd, které znějí jako staré housle)

„Už naskakuji! Pane Veliteli, ten vlak uvnitř voní jako staré knihy! 

A místo sedadel jsou tu jen polštáře z ticha. Čekám na potlesk od cestujících... stále ticho... ale v dálce slyším, jak si Praha oddychla.“

HLASATEL:

„RAD hlásí: Skautík opustil lokaci VY. Signál se ztrácí v šumu mezi dvěma časy. 

Přejeme vám klidnou noc na vašem perónu. Realita zůstává nepotvrzena.“